FF 05 : SlayerCon 2005 (by Michelle)

Facebook Twitter 13.07.05 | komentáře [0] | kategorie [1] | přečteno [648x] | Síma

Ráno 6.července 2005. 8:31. Tam to začalo. V tu chvíli jsem byla ještě docela neunavená, psychicky zdravá a suchá. Jenže to se mělo v nadcházejících třech dnech, kdy mě čekal Festival Fantazie v Chotěboři (a hlavně SLAYERCON ;) změnit. No…nikdy jsem nic podobného nezažila, takže to pro mě byl takový velký krok do neznáma…

První překvápko čekalo ráno na nádraží – kromě mé sestřičky a kamarádky Katky s námi totiž nakonec jel i její bratr Radek (v životě jsem ho neviděla a jediné informace, které jsem o něm zatím měla, se týkaly jeho prospěchu ve škole a sestřiných kousavých poznámek o jeho „urejpanosti“ :) Aspoň bude sranda, ne?
Podle stránek FF je to z Prahy do Chotěboře 120 km, z Brna do Chotěboře taky 120 km, ale ze Šumperka je to minimálně 1200 km. Aspoň takový pocit jsem měla po čtyřech hodinách ve vlaku. Dvakrát jsme přesedali, takže jsem si mohla ověřit, jestli se můj orientační smysl od dob, kdy jsem sedla do prvního vlaku a modlila se, aby dojel do správné stanice, zlepšil. Podle plánu jsme byli okolo jedné na místě, takže asi zlepšil :) Ve vlaku jsem ještě měla možnost zjistit význam slova „urejpanost“ – odnesla to ségra a já se aspoň čtyři hodiny docela příjemně bavila…

Chotěboř, to už byla jiná pohádka. Pořadateli slibované šipky na sloupech veřejného osvětlení jsme nenašli (ale nechci tvrdit, že tam žádné nebyly), takže jsme půlhodiny bloudili, než nám cestu ukázala jedna příjemná paní učitelka v důchodě. Nás tři děvčata nezapomněla ujistit, že „Tady je tolik chlapců, že si určitě nějakého vyberete.“ Akorát na chudáka Radka se asi nedostane :)

No, první kluk, kterého jsem tam potkala, byl rytíř Jedi…

Zaregistrovali jsme se, dostali spoustu informačních materiálů (když to pak ségra doma počítala, tak jsme dostali celé vstupné zpátky v časopisech a cédéčkách :) a šli jsme se ubytovat – spaní na zemi mi vůbec nevadí, jen to třetí patro :( I když…v plánu moc času na spánek nemám, tak co?

A pak jsme se vydali zjistit, jak vlastně takový Festival Fantazie vypadá. V první místnosti, do které jsme zapadli, právě probíhala přednáška o nějaké karetní hře. Vůbec nic mi to neříkalo, ale když to skončilo, promítali dva True horrory s Anthony Stewartem Headem (o čarodějnicích a o upírech) a to už se mi líbilo. Nejlepší byl Tony prohlížející si na pitevně mrtvolu :)

Sestřičku jsem odložila na promítání Blade 2 a vydala jsem se na malý výlet Chotěboří s cílem najít nějakou restauraci na rohu. Tam jsem se totiž seznámila se se Símou, Sarah, James, Sky, Skye Blue, DJo18 a TaDiJ (doufám, že jsem na někoho nezapomněla :O)

Zbytek dne už proběhl ve znamení filmů. Chtěla jsem na Blade III, ale s tvrzením, že je to kravina, mě zatáhli na LOTR: Return of the King (prodloužená verze už tak tříhodinového filmu :( Bože, kdo to vymyslel?!) a pak jsme ještě zůstali na Krále Artuše. Údajně to s tím známým králem Artušem nemělo moc společného…ale upřímně přiznávám, že se mi podařilo většinu toho filmu prospat, takže nevím…

A pak přišel můj vysněný čtvrtek 7.července 2005 a s ním i Slayercon. Odolala jsem pokušení spát o něco déle a vynechat ranní True Horror a vytáhla ségru (která se nechala aspoň na jeden den změnit v Buffy-cvoka) do kulturáku už na osm. Brzo jsme zjistily, že jsme udělaly moc dobře.

Kromě toho, že se nám podařilo sehnat místa v druhé řadě s krásným výhledem, se totiž změnil program a tak nás hned na začátek čekal pilot Angela. Co k tomu říct? Bylo to krásný :) Kdo to viděl, mě chápe… Potom následovaly první dva díly Buffy – Welcome to the Helmouth a The Harvest. Viděla jsem je už….no hodněkrát :) a pořád se mi líbí. Promítání skončilo někdy okolo 10:30 a v jedenáct nás čekala první přednáška.

Buffy: Kapitola první – střední škola. Ani jsem nečekala, že se dozvím něco nového (první tři série znám skoro nazpaměť), ale Ben to zvládl dokonale. Představil nám postavy, promítl spousty krásných scén. Při těch supervtipných (kterých je Buffy plná :) vybuchoval celý sál (který se někdy během dopoledne docela zaplnil, aniž bych si toho všimla) smíchy. Bohužel, někteří vybuchovali smíchy i v situacích, kdy se to moc nehodilo.

Rychle jsem se naobědvala (no, kafe sice oběd není, ale co maminka nevidí, to ji nebolí…) a spěchala na přednášku Skye Blue s názvem Tváře a mozky Buffy a Angela, kde nám Skye skvěle představila ty nejdůležitější osoby před i za kamerou a nalákala nás na další seriály, které lidi z B/A v současnosti připravují. Mě osobně asi nejvíc zaujaly Firefly (úplně se stydím, že jsem z něj ještě nic neviděla) a Bones (nebo tak nějak :) s David Boreanazem.

Pak přišla další epizoda Buffy – a to Earshot s mou oblíbenou Buffy/ Angel scénou „Mě si nepřečteš? – Jak si to…A proč ne?“ (pro ty, co jsou mimo, Buffy v tomhle díle získá schopnost číst lidem myšlenky, ale na Angela to nějak nefunguje :)

S Benovou další přednáškou Kapitola druhá: Vysoká škola jsme se vrátili zpátky do Sunnydale a dozvěděli se, co se odehrálo v čtvrté až šesté sérii. Poznali jsem Buffyina nového kluka Rileyho :(, sestru Dawn, Willowinu přítelkyni – čarodějku Taru, novou trojku „zločinců“ – Jonathana, Warrena a Andrewa, kteří teď znepříjemňují Buffy život… Překvapí vás, když řeknu, že to zase bylo super?

Následovalo další promítání, tentokrát po jedné epizodě z Buffy a Angela. Buffyovské Hush bylo prostě dokonalé – vlastně jsem ho viděla poprvé celé v jednom kuse a musím říct, že mě tahle epizoda, která dokáže být vtipná i bez skvělých hlášek, prostě dostala. A I Will Remember You z Angela…jako fanoušek dvojice Buffy/Angel jsem si ho užila, jen ten konec zůstal pořád stejně smutný…fňuk, fňuk…

Vzápětí nám Ico v přednášce s názvem Město andělů stručně (ale přesto poutavě) nastínil děj seriálu Angel, seznámil nás s hlavními postavami a i když sliboval, že bez spoilerů, jednomu se nevyhnul – Spike se do L.A. dostane po tom, co umře v Sunnydale při záchraně světa…což byl spoiler na Benovu noční přednášku o sedmé sérii.

Ale hezky po pořádku…

Po večeři jsme se rozhodly zjistit, jak vypadá takový „Zábavný večer s upíry“, který nám nabízel program. Upíři tam byli…dokonce čtyři (a pokud upíry nebyli, snažili se tak aspoň vypadat :). Večer byl taky :) A zábava? Jeden z upírů dělal v nějaké reportáži, kterou nám promítali, rozhovor s údajným lovcem upírů, ze kterého se nakonec vyklubal houbař, který v lese občas narazí na satana…pak následovalo několik scének a pár velmi zajímavých písní :)…ale jo, asi to byla zábava, jen trošku jiná, než jsem očekávala.

Ale zábava naštěstí rychle skončila a přišla Zábava – promítání Dark Willow alias posledních tří dílů šesté série Buffy (Villains, Two to go a Grave), které navázaly na odpolední přednášku. Ještě že jsem se včera vyspala u toho Krále Artuše!

Ještě před Benovou půlnoční přednáškou (nejsem si jistá, kolik vlastně bylo hodin, ale po půlnoci to bylo určitě) nám Ico pustil pár skvělých scén z Angela – nej byly samozřejmě písničky v podání hlavních hrdinů :) a Wesleyho nenapodobitelný taneček – a pak už vzhůru do Sunnydale.

Kapitola třetí: Střední škola…znovu zněl název poslední přednášky. A zase byla skvělá! Seznámili jsme se s novými postavami – třeba s ředitelem sunnydaleské střední Robinem Woodem (který se dožil posledního dílu, aniž by ho něco sežralo) nebo s potenciální přemožitelkou Kennedy; znova jsme se potkali se starou známou Faith (stojící tentokrát na té správné straně) a vybojovali s Buffy a jejími přáteli jejich poslední boj…

No a pak jsem šla spát :( Což byla, jak jsem v neděli večer zjistila, pěkná hloupost, protože se na přání promítaly Tabula Rasa a Once More With Feeling…fňuk fňuk…příští rok odcházím pro jistotu až jako poslední :(

Pátek byl ve znamení loučení a balení. Ráno jsem zaspala Čarodějky, což byla jediná věc, která mě v dopoledním programu zaujala. Z dlouhé chvíle jsem se zašla podívat na promítání Xeny, což už NIKDY neudělám (na druhou stranu se u toho dalo spát a vzpomínat na úžasné zážitky minulého dne) a pak jsem byla přesvědčena, abych netrhala naši čtverku a šla se podívat na japonské manga/anime (netuším, jaký je v tom rozdíl, ale něco z toho to bylo). Nakonec to nebylo zas tak hrozné – byl to animovaný seriál (v japonštině s titulkama) o bojovníkovi jménem Ranma, který se při styku se studenou vodou mění v holku a jeho táta zase pro změnu v pandu…docela sranda :)

A v jednu vzhůru na vlak. Venku hustě pršelo a za chvilku bylo jedno, jestli máte deštník nebo ne. Do Pardubic to šlo, pak jsme ale museli stát na chodbě u záchodů, což byl neopakovatelný zážitek…

Domů jsme dojeli okolo osmé. Všude dobře, doma nejlíp…jsem v pokušení změnit to na všude dobře, na Slayerconu nejlíp.

A co na závěr? Bylo to skvělé, velké díky patří organizátorům, přednášejícím, divákům a Símě, která mě přesvědčila, abych jela, a…už aby byl PŘÍŠTÍ ROK!!!

Vydáno dne 13. 07. 2005