FF 05 : Welcome to the Slayerfest (by Sarah)

Facebook Twitter 27.10.05 | komentáře [0] | kategorie [1] | přečteno [0x] | Síma

Takže tu máme 7.7.2005 a tohle datum není jen tak ledajaké. Zapíše se nesmazatelně do historie lidstva jako datum prvního českého SlayerConu. Slayerconu byl věnován jeden den z celkového 10denního Festivalu Fantazie. Vraťme se ale o den dříve, do dne, kdy to všechno „vypuklo“…

Po několika měsících příprav (které všem tvůrcům přednášek a promítání dali určitě pěkně zabrat, ale výsledek stál opravdu za to) a těšení se, to bylo přímo před námi. Tři dny plné diskuzí o Buffy, Angelovi, Jossovi (ten byl asi opravdu jedním z nejdiskutovanějších témat a není se čemu divit) – co víc si člověk (a pravý Buffy fanatik) může přát.

Po úmorné cestě a několikahodinovém čekání na přestup v Havlíčkově Brodě, jsme já, Síma a DJo18 dorazily do Chotěboře. Nutno podotknout, že Chotěboř je opravdu nádherné malé městečko (i když zas tak moc malé není, protože než jsme se z nádraží dopravily ke Kulturnímu domu, zabralo nám to dobrou půlhodinku). Organizátorům bych snad vytkla jen to, že neudělali po Chotěboři alespoň nějaké menší plakáty nebo vysvětlivky, podle kterých by se lidé mohli orientovat. Naštěstí jsme ale hned zpozorovali partu lidí a po skvělém nápadu (už ani nevím z čí hlavy vyšel), jsme se rozhodly jít v jejich stopách, a jak se ukázalo, byl to dobrý nápad. Takže jsme se kolem druhé hodiny odpolední dostaly až k registraci, které probíhala právě ve výše zmíněném Kulturním domě, který byl jakýmsi opěrným bodem celého festivalu. Jako první jsme ale hned zavolali SkyeB, která nám přispěchala na pomoc. Vyfasovaly jsme svoje „vstupenky“ (což byly v podstatě barevné lístečky s předtištěným datem, které jsme si pak jednotlivé dny věšeli na krk), dále velice vkusný odznáček Parconu: a moře propagačních materiálů, včetně tuny časopisů s různými přílohami. Lehce nám vyhládlo a chtěli jsme počkat na ostatní, takže jsme zakotvily v místní hospůdce, kterou budu dále nazývat „Na růžku“, protože se tu bude vyskytovat asi častěji. Po obědě, jsme vyzvedly James a Sky, kterým se po několika hodinách také podařilo dostat do Chotěboře. To už byly asi tři hodiny odpoledne. Šly jsme se ubytovat na Základní školu Smetanovu, kde na nás měl čekat 10 lůžkový pokoj, kde bychom všichni složily hlavy. Bohužel na nás místo toho čekalo nemilé překvapení – nejenže nás rozdělily do tří pokojů, ale pro mě a James zbyla jen jedna postel… Nakonec to dopadlo dobře a měly jsme každá svoji. Opět jsme zabrousily „Na růžek“ a to už v téměř kompletní sestavě. Nechyběla DJo18, James, Sky, SkyeB, Síma ani TaDiJ a nakonec nás objevila i Michelle. SkyeB se připravovala na svou přednášku a mi ostatní jsme se těšily stále víc a víc. Kolem osmé hodiny, jsme chtěli zajít na promítání Blade – Trinity, takže jsme se předtím ještě podívaly na True Horror s Anthonym S. H. Někdo vydržel na Blada, někteří odpadly už o půlnoci aby nabraly sílu na zítřejší velký den…

A je to tady. Ráno 7.7. už v osm hodin došlo ke změně programu. V osm hodin totiž mělo být promítání True Hororu, ale bohužel došlo k docela razantním změnám v programu a na osmou hodinu ranní byl posunut pilotní díl Angela. Takže jsme se všichni klidně usadili a tiše sledovali promítání. Podle mého odhadu tam bylo zhruba asi 15 lidí. Možná i během dílu číslo stouplo na 20, ale to už divoce spekuluji. Pak se promítal pilotní dvojdíl Buffy Welcome to the Helmouth a The Harvest. Takže tyhle tři díly skončily zhruba kolem půl jedenácté.

V 11 hodin dopoledně začala Benova přednáška nazvaná Buffy: Kapitola první – Střední škola. I když se někomu může zdát, že člověk, který tyhle série viděl několikrát a zná je nazpaměť, se musí zákonitě nudit, není to pravda. Říkáte si, že vás už přece nemůže nic překvapit, že všechno víte a znáte? Není tomu tak. Přednáška mě opravdu zase vtáhla do děje, všechny scénky jsem si zase připomněla, Ben nám krásně uvedl všechny hlavní charaktery, trefně vybral videa a scény, které byly pro děj důležité, prostě nám celkově nastínil celou dějovou linii prvních tří sérií. Nesmím zapomenout dodat, že to už byl sál hodně zaplněný a napomáhal tomu fakt, že ze sálu vycházely ohromné výbuchy smíchu (způsobené naprosto odzbrojujícím humorem hlavních představitelů), ale také i hrobové ticho při napínavých situacích.

Dále následovala přednáška SkyeBlue, která nám představila herce, kteří účinkovali v hlavních rolích. Seznámili jsme se se všemi tvůrci, kteří se na seriálech podíleli, měli jsme možnost shlédnout ukázky ze spousty nově připravovaných i starších projektů a mnoho zajímavých upoutávek.

Následovalo promítání epizody Earshot. Dalo by se říci, že teď už byl sál z většiny zaplněn a panovala v něm báječná atmosféra. Měly jsme štěstí a seděly jsme hned v první (my jsme ji nazývaly „VIP“ :) řadě, takže jsem měli Buffy jako na dlani.

Jako další byla přednáška by Benedikt, a to Buffy: Kapitola druhá – Vysoká škola. Takže jsme se opět všichni ponořili do následujících tří sérií, odehrávajících se, právě na vysoké škole (jde tedy o 4. a 6. sérii.) Opět jsme měli možnost vyslechnout si barvité líčení všech zajímavých a důležitých epizod, dějových zvratů a zápletek. Přednáška končila tři díly před koncem šesté série, aby mohla později večer navázat.

Teď přišlo na řadu promítání dalších dvou dílů, a to Hush a I Will Remember You. Co k tomu dodávat. Hush byl pro všechny nezapomenutelný zážitek. Gentlemen na obrovském promítacím plátně, s velice dobrým zvukem (opravdu to bylo velice dobře ozvučeno, alespoň podle mého názoru), odzbrojujícími vtipy a vůbec skvělým dějem, prostě balzám pro duši. Diváky to očividně bavilo a bylo to slyšet myslím i za dveřmi sálu. I Will Remember You zapůsobilo na diváky asi taky hodně, protože na konci epizody bylo opravdu slyšet mírně popotahování, ale nechám raději svých dedukcí. Všichni byli spokojení, a to bylo hlavní.

Dále byla na programu přednáška by Ico, a to přednáška nesoucí název Angel: Město Andělů – průřez seriálem. Ico nám v jedné hodince shrnul všech pět sérií Angela. Mě se to zdálo jako nadlidský úkol, ale podařilo se to. Opravdu byla ta jedna hodina velice málo, takže jsme neměli možnost shlédnout všechny Icovi připravené ukázky a hlášky, ale co se dalo dělat. Angel měl opravdu jen velice malý prostor. Přesto se Icovi podařilo nastínit hlavní dějovou linii seriálu, nejdůležitější postavy a stručný vývoj jejich charakterů. Jsem si jistá, že si tam Angel našel několik nových fanoušků, nebo aspoň lidí, co se po něm budou pídit a budou chtít vědět víc.

Od osmi hodin večer se nám do programu vloudilo cosi jménem „Zábavný večer s upíry„. Nebudu tady kazit dojem z festivalu tím, že bych popisovala co se v místnosti dělo poté, co jsme ji my, fandové Buffy opustili (účinkující tam poskakovali po podiu, snažili se o něco co vzdáleně připomínalo tanec a zpěv, a rozhodně to nemělo nic společného upíry, ale budiž). Odebrali jsme se tedy opět na naše oblíbené místo a to „Na růžek“. To už se k nám konečně přidala i malinká část mužského publika čítající Bena, Ica, Petra SF a Gartha. Takže jsme celé dvě hodiny krásně debatovali o všem možném co se týká Buffy, Angela, Josse, a spousty dalších seriálů a filmů. Nemusím asi dodávat, že to bylo naprosto bezkonkurenční.

V deset hodin už jsme pospíchali opět do hlavního sálu Kulturního domu, kde jsme se usadili (i když né do naší „VIP“ řady, protože nám ji bohužel zabrali diváci „Zábavného večera s upíry„, ale vyřešili jsme to po svém – přece se nenecháme připravit o celé obrovské plátno přímo před sebou: posedali jsme si před první řadu na zem a bylo to) a přes dvě hodiny jsme bedlivě sledovali blok nazvaný Dark Willow, tedy poslední tři díly šesté série Buffy. Bylo vidět, že černá magie lidi opravdu lákala, protože během Dark Willow se sál zaplnil do posledního místečka a dokonce tam další příchozí lidé i stáli.

Po Dark Willow už následovala poslední přednáška, a to opět by Benedikt. Byl to rozbor sedmé série. Jen bych zase opakovala co už jsem řekla. Takže… ale proč ne. Přednáška byla krásně, trefně a logicky poskládaná a lidi to opravdu zaujalo, soudě podle komentářů, které jsme v závěru přednášky zaslechla. Přednáška končila jak jinak než závěrečnou scénou z poslední epizody Chosen.

Lidé se začali pomalu vytrácet (abych nezapomněla dodat, bylo něco kolem půl třetí ráno). Sál se vylidnil, a zůstali jsme opět jen my, skalní příznivci Buffy a Angela. Ico nás ještě chvíli bavil scénami z Angela (nechyběla ani Angelova Mandy, či opilecký song Cordy, Gunna a Wese – We Are the Champions atd.). Pak jsme se shodli na promítání „dílů na přání“ a jelikož nám bylo dovoleno, zůstat v sálu do čtyř hodin ranních, nebránilo nám u nic ve výběru vhodných epizod. Nakonec zvítězil díl Tabula Rasa a po ní jsme se rozhodli pro muzikálový díl Once More With Feeling. Při této epizodě se k nám znovu přidali ještě asi čtyři návštěvníci FF (notně posilněni alkoholem) a ti byli z muzikálové epizody opravdu uneseni.

Už po prvním výstupu Sarah Michelle Gellar s písničkou Going through the motions živě tleskali a chválili Buffy. Na konci této epizody (byly asi 4 hodiny ráno) proběhl opět potlesk a pak… už byl konec. Dvacet hodin čistého času strávených s Buffy a Angelem. Dvacet hodin plných hlášek, tajení dechu, výbuchů smíchu a mrazení v zádech (nejen mrazení, ale všichni co na SlayerConu byli mi určitě potvrdí, že sedět 20 hodin na stejné židli – byť polstrované, je opravdu silná káva a všichni jsme to musely hodně dlouho „rozcházet“ :). Uklidili jsme sál… zhasli světla…a šli spát. Venku začalo hodně pršet, ale myslím že to nikomu nijak zvlášť nevadilo.

Ráno jsme vstaly kolem desáté a šly se nasnídat. SlayerCon byl za námi, všechno sbaleno a nám nezbývalo nic jiného než se vydat domů… vydat se domů a čekat… čekat na další český SlayerCon… možná doufejme třeba i na AngelCon… Byly to vydařené tři dny…dokonce víc než vydařené. Konečně jsme měli všichni možnost se navzájem poznat. Bohužel nám tam chyběli jistí jedinci, ale doufám, že to příští rok určitě napraví a přijedou stoprocentně taky. Sečteno a podtrženo, SlayerCon byla pro mě nejvydařenější akce z celého roku a pevně doufám, že ten příští bude v ještě hojnějším počtu …

Vydáno dne 27. 07. 2005

Comments are closed.