FF Speciál 2006 – Můj první report ze SlayerConu (by Ico)

Facebook Twitter 31.10.06 | komentáře [0] | kategorie [1] | přečteno [0x] | Síma

Mí dealeři o mně dobře vědí, že rád zkouším nové věci, ovšem je velký rozdíl mezi huntováním svého vlastního těla a opruzováním jiných lidí. Prosím proto čtenáře o toleranci, budu se snažit prudit minimálně.

A koneckonců, již jednou zmiňovaní mí dealeři (prve jsem zapomněl říct, že džusu) dobře vědí, že jen máloco z nového matroše (třeba mulťák od Relaxu nebo meruňkáč od Hella) mi zachutná tak, že to začnu pravidelně odebírat. Tím chci říct, že mně nemusíte posílat bombu, abyste měli jistotu, že už proboha nikdy nic podobného nenapíšu. Třeba až dopíšu poslední řádek, tak mi to nezachutná a už nikdy víc o mně neuslyšíte. No uvidíme, sám jsem zvědav. Pokud jde o nekritický a vysoce neobjektivní popis mých vlastních přednášek, zkusím se krotit a na oplátku přihodit i pár zákulisních informací.
Kvíz bez šťávy

Kvíz mám pocit, že se moc nepovedl… Jak já to vidím, největší průser byl, že kvíz začínal příliš brzo po ránu. Ano, začátek v 11:00, když člověk předtím celou noc propaří a prokecá, není moc ideální. Nějak mi už prostě nezbyla energie na pořádně bouřlivé uvádění každé otázky. No člověk se pořád učí a příště buď budu požadovat čas na kvíz až k večeru, anebo nebudu na Conu pít a ponocovat (nemožné). Dalším průserem bylo mé opětovné podcenění znalosti Buffy fandů, příště už teda asi dojde na ty knoflíky na košili v 4×13 (?) nebo jméno osvětlovače :-) Toť střílení do vlastních řad a teď bych si mohl zastřílet do obecenstva. Obecenstvo bylo strašné … strašně nadupané, neměl jsem nejmenší šanci. Krásně to bylo vidět i na celkových výsledcích, kdy byl na prvních čtyřech místech minimální rozdíl. Vítězům gratuluji (na Conu jsem to nestihl) a i těm co dělali křoví děkuji za účast :-)
Oněmělá přednáška

Na druhou stranu překvapením byl Hush (aka němá přednáška), který až do posledního okamžiku vypadal na naprostej totální kolaps a tragédie. Nakonec dopadl celkem dobře a i mně samotného překvapili některé nápady, které jsme dali přímo na místě s Portym dohromady. Třeba ten s manuální animací fotek, věřte nebo ne, mně napadl minutu před přednáškou. Ono už vstup do přednáškové místnosti byl šokem, protože nám ihned došlo, že tam nemůžeme předvést žádnou připravenou pohybovou kreaci. A evil Sky ihned odhalila naší pointu, kterou jsme si sušili na závěr, takže se žádné vyvrcholení nekonalo. Konečně jsem na vlastní kůži poznal hořkost spoileru, že Bruce Willis je duch :-) Ale když se tak nad tím zamyslím, bylo to nakonec dobře, zjistili jsme totiž, že náš fikaný plán (předchozí večer chlastat a zpívat tak moc, aby si to všichni všimli) vyšel jen z půlky. Naše vyřvávání i přes veškerou snahu nikdo neslyšel :-(

Pokud jde o mou vlastní zkušenost, tak příprava přednášky ve dvojici bylo něco diametrálně odlišného než všechny mé předchozí přednášky. Konzultace nápadů s někým jiným neskutečně moc pomáhá s přípravou. Pravda má to i stinné stránky, protože stres se kumuluje ve dvou osobách. Přál bych vám zažít ten psychický tlak, kdy byl Porty tak pekelně nervózní, jak jste ho asi ještě neviděli, kdy se mně úplně třásli ruce a … začali jsme takhle 25 minut před začátkem přednášky psát scénář s dialogama. Prostě maso… Jojo adrenalínovej sport je ve dvojici rozhodně větší zábava :-) Doporučuji! Stejně je to sranda, jak se to proti létu přesně obrátilo, protože v létě přednáška (W&H) stála za prd, kvíz měl větší úspěch a teď to bylo spíš naopak :-)
Hrozba poezií

Vrcholem Hush přednášky měl být původně přednes fandovské poezie. Naneštěstí (Ywette, prosím, pěkně prosím o odpuštění) nebo naštěstí (asi pro ostatní), nezbyl čas. Ale musím se přiznat, že to byl tak trochu i záměr, protože má úporná snaha o získání třetího přednášejícího (pro komické šaškovské části) vyšla naprázdno a já si vůbec neuměl představit, jak to téměř celé přednesu sám (i ženské role). Ale kvalita zraje dlouho, takže kvalitní „bloody awful poetry“ neutečete, příště to určitě zkusíme znova.
Setkání s i bez extra strong kafe

Co mně mrzí asi nejvíc, že některá dlouho plánovaná setkání nedopadla úplně nejlépe (Lucy). Holt v Choteboři nikde neumí pořádné 5 lžičkové extra strong kafe a už po druhé, z větší části probděné, noci, můj mozek odmítal jet na větší výkon a nebyl jsem proto vhodným partnerem pro konverzaci (příště vezmu konvici a budu si mixovat své vlastní dryáky, přímo na přednáškách, když už to je na pokojích zakázáno). Ale krásné na Conech je to, že veškeré plány můžou být pozměněné a pokaždé lze najít alternativní plán a adekvátní náhradu za každého. Pevně věřím, že všichni ti, kterým jsem setkání slíbil, si našli někoho jiného, ještě lepšího (Fay).

Z těch neplánovaných setkání nejvíc potěšilo, že jsem si trošku promluvil s Tru, i když zrovna téma (Superman Returns) nebylo moc lákavé. Příště to chce něco lepšího! A klidně i krásy Třinecka, slibuji, že teď na Vánoce to s tím smradem zkontroluji :-) Nejpřekvapivějším bylo setkání s Illyrii, na Conového nováčka se překvapivě rychle zorientovala a velice správně zahodila nováčkovský stud. Podařilo se ji zatáhnout mně do debaty, která končila v půl čtvrté ráno. Tleskám! Pokud počítám správně tak nováčci na Conu byli 4: Ramira, Illyria, Vampyr, Aďa. Kromě Aďi se mně podařilo prohodit slovíčko se všemi nováčky, takže po předchozích letech téměř úspěch. Téměř proto, že stále sebou tahám dluhy minulosti… Hope, Fate, Dawnie a Leya (tenhle rok jsme spolu prohodili už dokonce 2 věty, no třeba příště). Do Hope (nebo Fate) jsem v noci málem narazil, ale tuto jednu větu jako rozhovor nepočítám :-) No už se těším na příští Con, každý rozhovor mně čím dál tím víc přesvědčuje, jaké velice zajímavé lidičky s námi jezdí.
Doprava, aneb Cesta tam a zase zpátky (The Transportation, Or, There and Back Again by J.R.R. ehm…completely unknown author)

Jízda tam, alespoň ta pražská spanilá, byla ve znamení ukrývání plyšáka Angela a spřádání krycích příběhů. Alespoň si to myslím, po povinném odevzdání plyšáka holkám (Sky/Síma/Kubi), jsme se já s Portym od hlavní skupiny oddělili a konfrontovali, co kdo z nás má připraveno na naší společnou přednášku (téměř nic). To zpečetilo náš další osud, museli jsme se vrhnout do práce, na druhou stranu nám tak rychle uběhla cesta. Ale debata o teorií přednesu poezie s Portym byla rozhodně zajímavá, i lidé co seděli v kupé s námi koukali na nás úplně nevěřícně.

Jízda zpět nebyla ve znamení počítání ztrát, ale naopak přírůstků. Přidali se k nám jako obvykle trošku opožděnější fandové Karzak s Jirkou a dokonce i dva naprostí strangers, kteří si mně ovšem rychle získali tím, že poznali můj Spikovskej převlek.
Plyšák Arnold… ehm Angel

Pro někoho největší hrdina celého Conu (že Buffy ?). Pro někoho přítěž a velký problém – kam ho ukrýt (že Porty ?). Pro někoho asi striptér, alespoň podle úporné snahy z něj sundat veškeré oblečení (že XYZ ? a taky další a další nejmenované). Zpočátku plyšák nemluvil, ale myslím, že to byla právě Buffy, které se podařilo rozhýbat mu mluvidla. Velký problém s tím, kam ho ukrýt před kleptomany a jinými nenechavci, kteří na beton jeho přítomnost vycítili, jsme naštěstí nemuseli řešit dlouho. Proti původnímu komplikovanému plánu (předání na přednášce) se naštěstí vše na dobré obrátilo, když jsme se všichni šťastně sešli už ve čtvrtek večer a mohlo dojít na slavnostní předání plyšáka Skye za zásluhy. A že si to sakra zaslouží! Tož užívej:-)
Karaoke

Karaoke taky už nebylo takovým hitem jako posledně, kdy jsme s ním poprvé začínali. Možná to bylo špatně zvoleným časem, únavou, možná repertoárem, ale rozhodně letošní sousedé z nás mohli mít radost. Hulákání do ranních hodin se nekonalo a mohli klidně spát. Damn it! Z letoška v mé paměti zůstávají vryté jen We Are The Champions a Mandy. Pravda trošku zaskočen jsem byl Fay a její novinkou od Metalliky Unforgiven 2, do příště se polepším, ať nemusí zpívat sama. Lituji, že jsem úplně zapomněl pustit This is Halloween, myslím, že nejméně Vampire a Skye by se přidali. No, poučil jsem se a pro příště už mám nápad jak Karaoke zase o něco vylepšit (playlist připravit před Conem, tak se uvidí, kdo je co ochoten zazpívat).
Ubytování aneb na jednom pokoji s Pytlíkovou Lady

Ubytování jsme byli ve dvou skupinách, část ve školní třídě ve spacácích, zbytek v hotelu Vysočina. Mně spolu s Portym šoupli do pěti-postelového pokoje. Určitě chápete s jakým napětím jsme očekávali kdo budou zbývající spolunocležníci. Naštěstí první noc nikdo nedorazil, takže jsme se alespoň trošku vyspali. Druhou noc jsme dorazili před 4 ráno a tři zbývající postele už byli zaplněné. Lehli jsme a usnuli. A vzbudili nás najednou divné zvuky. Jedna spolunocležnice – paní odhadem něco přes 40, začala snad kolem 6 ráno s vybalováním. Vše v igelitových pytlících. A aby nás snad náhodou nevzbudila, tak vše vybalovala velice pomalu, takže igelitové pytlíky šustili ještě další 2 hodiny. No tenkrát jsem už neusnul. A druhou noc jsme dokonce zjistili, že Pytlíková Lady má i jinou superpower – každou půlhodinu zakřičí ze spánku, což ocenil hlavně Porty, který vedle ní spal. I když se další dva spolunocležníci – paní přes 60 a maník kolem 30, do koncertu nezapojili, stačilo to. Porty si ráno její výkon tak pochvaloval, že přitom mával rukama v neznámých gestech, které mi místy připomínali škrcení. Já měl štěstí, že jsem byl tak totálně unaven, že její výkřiky mně vzbudili jen 2x. A taky jsem naštěstí spal na druhé straně pokoje. Poučení pro příště: přinutit opožděnce Karzaka a Jirku, aby se připsali na pokoj k nám.
Přednášky kolegů a kolegyň

Moc jsem jich neviděl, to se přiznávám. Firefly od Kernel32, Buffy-Angel od Skye a divadelní scénku „GQ Assault on Voltrex 3″ od Molira/Ziiny. Skye jako již tradičně vysoká kvalita! Přednášku od Kernel32 jsem viděl poprvé a taky super. Hádám, že všichni teď po něm loudí tu úvodní píseň jeho přednášky:-) Ovšem co mně dostalo do kolen bylo představení Molira a Ziiny a ještě dalších dvou holek: „GQ Assault on Voltrex 3″. Jak si poradili v této divadelní scénce s trikovými záběry: výstřely fázerů, silové pole, sežrání mimozemským tvorem, dokonce výbuchy nebo teleportací, skutečně revoluční počin! Jedna z nejoriginálnějších přednášek posledních let.
Záblesky paměti

Vybavují se mi v paměti i spousty dalších samostatných momentů, třeba společné sledování Jericha, kdy spoiler-mamá Sky opět trefila a zabodovala. Naštěstí tentokrát jsem nebyl v okruhu poškozených (spíš spolupachatel). Nebo moment, kdy jsme při sledování něčeho zjistili, že v školní třídě je nás sice hodně, ale ani jeden z těch, co tam skutečně bydlí :-) Kupování CykloHexanu na čištění zubu (CykloHexan se používá jako chemické rozpouštědlo, neví se proč, ale autor článku si pořád plete Corsodyl s CykloHexanem a pak na něj v lékarnách divně koukaj). Taky byla zajímavá po-Lostovská diskuse (po shlédnutí posledního dílu), Teachers, Psych, usínaní u musicvideí, dělání opěradla pro příjemně se vrtící Buffy :-) Neuvěřitelně pomalé jídlo v Modré Laguně nebo jak se ten podnik jmenoval (dostal jsem jídlo jako úplně poslední). Pořadateli slibované fungující topení, které sice topilo, ale tak málo, že si teď po Conu užívám s chřipkou. Vysočinské počasí. Tradičně vřelá, ochotná a milá obsluha Hospody na Růžku (první den)… prostě tuny dojmů. Kdo byl, chápe, kdo nebyl, nepochopí, ani kdybych popsal 100 stránek. Takže končím přáním, abyste příště měli možnost pochopit úplně všichni!
Tak příště,
Ico.

Statistika autora:

Počas Conu bylo do autora nalito:
půl lahve vodky (pravděpodobně Portyho láhev)
víc jak půl láhve Tullamore whisky (soukromé zásoby autora)
1/3 lahve Malibu (Fay) – tady si nejsem úplně jistý, Malibu má neprůhledný obal a nějak podezřele rychle teče, takže to mohlo být klidně i mnohem více:-)

Naspáno:

středa-čtvrtek: 0 hodin
čtrvtek-pátek: 7 hodin
pátek-sobota: 3 hodiny
sobota-neděle: 4 hodiny

Což dělá hezké průměrné 3.5 hodiny na den a přibližně odpovídá létu. Mám pocit, že to asi zůstane nezměněno i po další roky. Vlastní konvice nutností.

Vydáno dne 31. 10. 2006

Comments are closed.